V E S E L Ý  L I D O V Ý  R O K  K U T N Á  H O R A

POUTNÍ AREÁL S MARIÁNSKOU A KŘÍŽOVOU CESTOU

V MALÝCH SVATOŇOVICÍCH

DIECÉZE KRÁLOVÉHRADECKÁ

VIKARIÁT TRUTNOVSKÝ

Navštivme dnes krásné místo v severovýchodních Čechách, místo známé dolováním, ale také narozením světoznámého spisovatele Karla Čapka, místo rozkládající se pod výběžky Jestřebích hor a mezi zdejším lidem známé jako Studánka. Pojďme navštívit městečko Malé Svatoňovice.

 

 

Na místě, kde dnes stojí zděná kaple se studánkou a obrazem třešně s postavou Panny Marie s Ježíškem, stála v roce 1715 třešeň, která v krutých mrazech roku 1709 uschla. Pod jejími kořeny vytékala sedmipramenná studánka. Na podzim zmíněného roku 1715 zavěsil na ni rolník Václav Šrejber sošku Panny Marie. Ta měla původně zdobit výklenek vrat jeho stavení, ale lidé chodící ke studánce jej přesvědčili, aby sošku pověsil právě na suchou třešeň. Hned na následující svátek dušiček došlo k zázračnému uzdravení jednoho z poutníků a rok následující, tedy 7 let po uschnutí třešně, tato na svátek sv. Jana Křtitele na sedmi větvích vypučela a na svatého Václava toho roku přinesla dozrálé plody. Tato událost, o níž se zpráva vbrzku rozletěla do všech stran, vedla k založení poutního místa a vlastně i samotných Malých Svatoňovic.

Náchodská kněžna Anna Maria Viktoria Piccolomini de Arragona, pod jejíž správu Svatoňovice patřily, tedy neváhala a nechala nejprve v roce 1732 postavit nad studánkou kamennou barokní kapli, do které nechala přenést sošku ze suchého stromu. O dva roky později na získaných pozemcích dala vystavět poutní kostel, lázně a panskou hospodu. A soška Panny Marie putovala z kaple na oltář nového kostela, zasvěceného Sedmi radostem P. Marie. Kostel v té době měl zděný presbytář, ale hlavní loď byla sroubena z mohutných trámů. Za další majitelky náchodského panství, kněžny Zaháňské známé z „Babičky“ Boženy Němcové, byla tato dřevěná část kostela stržena a vybudována z kamene (v letech 1830 – 31).   


Protože místo bylo bohatě navštěvováno poutníky i v dalších letech, byl areál dále rozšiřován. V letech 1891 – 93 zásluhou Spolku pro zvelebení poutního místa byl velice citlivě doplněn tzv. Mariánským sadem se zděnými kapličkami Sedmi radostí P. Marie, čtrnácti prostými zastaveními křížové cesty v podobě dřevěných křížů a zděnou kaplí Božího hrobu. Ta byla uvnitř vyzdobena araukarity (zkamenělým dřevem) a v roce 1906 doplněna alabastrovou sochou mrtvého Ježíše Krista od známého novopackého sochaře Antonína Suchardy.

V roce 1934 byla ještě přistavěna kaple Panny Marie Lurdské, ve které v roce 1948 vznikla lurdská jeskyně s tekoucí vodou a ozdobená opět množstvím araukaritů.

TOPlist