KŘÍŽOVÁ CESTA V JAVORU
KŘÍŽOVÁ CESTA V JAVORU
ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST TĚPLICE NAD METUJÍ
JEDNO Z MÁLA STOJÍCÍCH ZASTAVENÍ
JSME V KRAJI SKALNÍCH VĚŽÍ, DIVOKÝCH ROKLÍ A SPOUSTY TAJEMNÝCH MÍST. ADRŠPAŠSKO-TEPLICKÁ SKALNÍ MĚSTA JSOU SAMOZŘEJMĚ PRO KAŽDÉHO TURISTU OBROVSKÝM LÁKADLEM. AVŠAK S PŘÍVALEM NOVÝCH A NOVÝCH NÁVŠTĚVNÍKŮ POZBÝVAJÍ TATO MALEBNÁ MÍSTA SVŮJ JEDINEČNÝ A NEOPAKOVATELNÝ CHARAKTER. PŘESTO ALE OKOLNÍ ÚŽASNÁ PŘÍRODA I ZAJÍMAVÁ MĚSTEČKA ČI OBCE MAJÍ CO NABÍDNOUT I TĚM NEJNÁROČNĚJŠÍM CESTOVATELŮM A OBJEVOVATELŮM NAŠÍ ZEMĚ. TAK JE TO NAPŘÍKLAD I S KŘÍŽOVOU CESTOU V MALÉ VESNIČCE JAVOR, V OBCI, KTERÁ SE DŘÍVE JMENOVALA HORNÍ DĚDOV.
NĚMECKÝ NÁPIS O ZALOŽENÍ CESTY V ROCE 1858
NĚKTERÁ ZASTAVENÍ BY ŠLA URČITĚ ZREKONSTRUOVAT
V PŘÍPADĚ JAVORU SE SNAD NEDÁ ANI MLUVIT O KŘÍŽOVÉ CESTĚ, SNAD JEN O ROZVALINÁCH, KTERÉ Z TÉTO KDYSI URČITĚ KRÁSNÉ PAMÁTKY ZŮSTALY. PŘESTO SI ALE POJĎME O NÍ NĚCO ŘÍCI. CESTA ZAČÍNALA NEDALEKO HLAVNÍ SILNICE V MÍSTECH, KDE STOJÍ DŮM, KTERÝ KDYSI BÝVAL STAVENÍM KOVÁŘE BERGRA. NAPROTI PŘES SILNICI NAJDEME HASIČSKOU ZBROJNICI A O NĚKOLIK DESÍTEK METRŮ VÝŠE VE STRÁNI STÁLO PRVNÍ ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY. PROCESÍ, KTERÁ CHODÍVALA PO CESTĚ JEDNOU V ROCE, VŽDY KOLEM SVÁTKU SV. ANNY, SE ŘADILA JEŠTĚ VÍCE PROTI PROUDU ŘEKY METUJE U KAMENNÉHO KŘÍŽE, STOJÍCÍHO VEDLE BÝVALÉ ŠKOLY A HOSTINCE ADOLFA FRIDA.
KŘÍŽOVÁ CESTA VZNIKLA V ROCE 1823, BYLA DŘEVĚNÁ S MALOVANÝMI PAŠIJOVÝMI VÝJEVY. NEVYDRŽELA VŠAK DLOUHO A JIŽ V POLOVINĚ STOLETÍ ZCELA ZCHÁTRALA. V ROCE 1858 BYLA PROTO NAHRAZENA NOVÝMI PÍSKOVCOVÝMI ZASTAVENÍMI, KTERÉ TVAROVĚ I SLOHOVĚ ODPOVÍDAJÍ STYLU KŘÍŽOVÝCH CEST V TÉTO ČÁSTI ČESKÉ KRAJINY. DNES JE BOHUŽEL CESTA ZDEVASTOVANÁ, ZASTAVENÍ ZBORCENÁ A ZAROSTLÁ, NĚKOLIK JICH CHYBÍ ÚPLNĚ. JEN JEDINÉ NÁM DÁVÁ NAHLÉDNOUT NA KRÁSNOU KAMENICKOU PRÁCI S DROBNÝMI OZDOBAMI A JEMNÝM TESANÝM TEXTEM.
ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY BYLA MOC HEZKY ZDOBENÁ
BYŤ SE SAMOTNÁ KŘÍŽOVÁ CESTA NEZACHOVALA, ZŮSTALO NÁM ALESPOŇ MIMOŘÁDNÉ VYPRÁVĚNÍ O TOM, PROČ VLASTNĚ KŘÍŽOVÁ CESTA VZNIKLA. PODLE KNIHY PETRA HNYKA „ZE SKAL A PODSKALÍ“ ZAPSAL PAN ZDENĚK ŠTURMA:
V LÉTĚ ROKU 1823 ZDE BYL POZOROVÁN A ZAZNAMENÁN ZVLÁŠTNÍ PŘÍRODNÍ ÚKAZ, KTERÝ ÚDAJNĚ VEDL K VYSTAVĚNÍ A VYSVĚCENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY A POSLÉZE DAL PODNĚT K TÉTO MÍSTNÍ POVĚSTI.
BYL KLIDNÝ, TEPLÝ VEČER. SLUNKO UŽ ZVOLNA SMĚŘOVALO K ZÁPADU A VZDUCH BYL TĚŽKÝ, ŽE BY SE DAL KRÁJET. ŽIVOT V CHALOUPKÁCH ROZTROUŠENÝCH PODÉL ŘÍČKY METUJE BYL JEDNOTVÁRNÝ, NAPLNĚNÝ KAŽDODENNÍ PRACÍ. ŽENY SBÍRALY Z TRÁVNÍKŮ VYBĚLENÉ PRÁDLO A PO KAMENITÝCH CESTÁCH ZE STRÁNÍ SJÍŽDĚLY SENEM NALOŽENÉ POVOZY. VOZKOVÉ, KTEŘÍ JE DOPROVÁZELI, PEVNĚ SVÍRALY KOŽENÉ OPRATĚ. NA PROPOCENÝCH KOŠILÍCH S VYHRNUTÝMI RUKÁVY MĚLI ROZEPJATÉ VESTY A V KOUTKU ÚST SE JIM HOUPALA FAJFKA. STARÝ CELESTÝN PRÁVĚ SHRABOVAL SENO NA HOŘEJŠÍ LOUCE. ANI SÁM NEVĚDĚL, CO JEJ PŘIMĚLO, ABY ZDVIHL HLAVU OD PRÁCE A PODÍVAL SE NAD ÚDOLÍ. OD LESA NA PROTILEHLÉ STRANĚ ÚDOLÍ ZVOLNA SESTUPOVALA VELKÁ OHNIVÁ KOULE. CELESTÝN STÁL JAKO ZKOPRNĚLÍ. HRÁBĚ MU VYPADLY Z RUKOU A MOZOLNATOU RUKOU SI PROTŘEL UNAVENÉ OČI, ABY SE PŘESVĚDČIL, ŽE JEJ ZRAK NEŠÁLÍ. NIKDY V ŽIVOTĚ NIC PODOBNÉHO NESPATŘIL A NEVĚDĚL, JAK SI MÁ TENTO MIMOŘÁDNÝ ÚKAZ VYSVĚTLIT. KOLENA SE MU ROZČILENÍM CELÁ TŘÁSLA, ALE PŘESTO SE DAL DO BĚHU SMĚREM K VESNICI. CHTĚL NA ZJEVENÍ UPOZORNIT I OSTATNÍ V DĚDOVĚ. BĚŽEL PO LOUKÁCH JAKO O ŽIVOT, A KDYŽ VIDĚL PRVNÍ CHALUPY, Z PLNA HRDLA VOLAL:
"TAM...TAM... PODÍVEJTE SE, OHNIVÉ ZNAMENÍ A PADÁ PŘÍMO DO VSI!" V TOM OKAMŽIKU UŽ ALE PODIVNOU KOULI SPATŘILI I JINÍ. ZVĚST SE ŠÍŘILA VÍSKOU JAKO LAVINA. LIDÉ VŠEHO NECHALI A VYBÍHALI Z CHALUP NA ZÁPRAŽÍ. KAŽDÝ JI CHTĚL TAKÉ ZAHLÉDNOUT. KOULE MEZITÍM ZVOLNA KLESLA AŽ MEZI CHALUPY. JAKMILE UCÍTILA CHLADIVÝ VZDUCH ŘÍČKY METUJE, NAJEDNOU SE ZASTAVILA A STEJNĚ ZVOLNA, JAK PŘED CHVÍLÍ KLESALA, ZAČALA ZASE STOUPAT. NEŽ SE KOULE ZTRATILA V NEBESKÝCH VÝŠINÁCH, VE SHLUKU OBYVATEL ZAPLÁLA NOVÁ VLNA ÚDIVU. OD LESA SESTUPOVALA DRUHÁ, JEŠTĚ VĚTŠÍ KOULE. JEJÍ ZLATOLESKLÉ SVĚTLO ZÁŘILO TAK JASNĚ, JAKO BY SE CHTĚLO VYROVNAT PRÁVĚ ZAPADAJÍCÍMU SLUNKU. POVĚRČIVÝ LIDÉ SE KŘIŽOVALI A ZAČÍNALI TUŠIT, ŽE TOTO ZNAMENÍ NEPŘINÁŠÍ NIC DOBRÉHO. JEDNI ŘÍKALI: "BUDE VÁLKA!" DRUZÍ ZASE: "TO VĚŠTÍ ŠPATNÉ ČASY A NEMOCI!" DRUHÁ KOULE SESTOUPILA AŽ TÉMĚŘ NA DNO ÚDOLÍ, TAM CHVÍLI SETRVALA A PO CHVÍLI TAKÉ ZAČALA STOUPAT, AŽ SE NAKONEC ZTRATILA. LIDÉ POTOM JEŠTĚ DLOUHO POSTÁVALI A DEBATOVALI O TOM, CO PRÁVĚ SPATŘILI. VE VSI ALE NABYL NIKDO, KDO BY TENTO ÚKAZ DOVEDL VYSVĚTLIT. ROZUMNÉHO KONCE SE NEDOBRALI, A TAK NAD VÍSKOU VISEL VELKÝ OTAZNÍK. VŠICHNI ZASVĚCENÍ SE ALE SHODLI NA TOM, ŽE TOTO ZNAMENÍ PŘINÁŠÍ ZVĚSTOVÁNÍ NOVÝCH UDÁLOSTÍ A SNAD I VÁLKY, KTERÁ JE V NEJBLIŽŠÍ DOBĚ JISTOJISTĚ POSTIHNE. STARŠÍ LIDÉ JEŠTĚ MĚLI V PAMĚTI ÚTRAPY, KTERÉ JIM PŘINESLA POSLEDNÍ VOJNA, A ZAČALI VYBÍZET SOUSEDY, ABY SE SPOLEČNÝMI SILAMI POKUSILI ZAŽEHNAT NEBEZPEČÍ. DALI HLAVY DOHROMADY A VYDALI SE NA FARNOST, ABY JIM FARÁŘ POSKYTL RADU. O NĚKOLIK MĚSÍCŮ POZDĚJI VYSTAVĚLI VE SVAHU, KUDY OHNIVÉ KOULE SESTUPOVALI, KŘÍŽOVOU CESTU S DŘEVĚNÝMI ZASTAVENÍMI.
PRO MÍSTNÍ BYLA KŘÍŽOVÁ CESTA NEKLAMNOU A TRVALOU PŘIPOMÍNKOU MIMOŘÁDNÝCH PŘÍRODNÍCH ÚKAZŮ, KTERÉ SE UDÁLY V JEJICH RODNÉM DĚDOVĚ. TRVALÝ MÍR A KLID TO PŘESTO NA DLOUHOU DOBU VESNIČCE NEPŘINESLO. JIŽ V ROCE 1866 VSTOUPILO DO ZEMĚ PRUŠÁCKÉ VOJSKO A TEHDY STAŘÍ PAMĚTNÍCI ŘÍKALI: "VAROVÁNÍ OHNIVÝCH KOULÍ SE VYPLNILO, PŘICHÁZÍ DOBA, KTERÁ NÁM PŘINESE VÁLKU, HLAD A NEMOCI“. V DNEŠNÍ DOBĚ JSOU K VIDĚNÍ POUZE TORZA POMNÍKŮ Z KŘÍŽOVÉ CESTY.
TAKTO DNES VYPADAJÍ ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY
KDE KŘÍŽOVOU CESTU NAJDEME?