KŘÍŽOVÁ CESTA V BÍLÉM KOSTELE NAD NISOU

KŘÍŽOVÁ CESTA V BÍLÉM KOSTELE

KŘÍŽOVÁ CESTA
V BÍLÉM KOSTELE NAD NISOU

ŘÍMSKOKATOLICKÁ FARNOST BÍLÝ KOSTEL NAD NISOU

FARNÍ KOSTEL SV. MIKULÁŠE V BÍLEM KOSTELE

POČÁTKY OSÍDLENÍ OBLASTI OKOLO DNEŠNÍHO BÍLÉHO KOSTELA SPADAJÍ PRAVDĚPODOBNĚ AŽ DO 8. ČI 9. STOLETÍ. V TÉTO DOBĚ DO ZDEJŠÍHO KRAJE PŘIŠEL SLOVANSKÝ KMEN MILČANŮ, ZABÝVAJÍCÍ SE ZEMĚDĚLSTVÍM, CHOVEM SKOTU, HRNČÍŘSTVÍM A DALŠÍMI ŘEMESLY. VE 13. STOLETÍ ČEŠTÍ KRÁLOVÉ Z RODU PŘEMYSLOVCŮ DO TOHOTO ŘÍDCE OSÍDLENÉHO KRAJE POZVALI NĚMECKÉ OSADNÍKY, SOUČASNĚ S NIMI SEM SMĚLA PŘIJÍT I JEJICH NĚMECKÁ ŠLECHTA.

PRVNÍ PÍSEMNÁ ZMÍNKA O SAMOTNÉ OBCI POCHÁZÍ Z ROKU 1352, NĚKDY OKOLO TOHOTO ROKU BYL TAKÉ ZALOŽEN ZDEJŠÍ KOSTEL. ÚŘEDNÍ NÁZEV OBCE BYL V TÉTO DOBĚ "ALBA ECCLESIA", TEDY "BÍLÝ KOSTEL", LIDÉ VŠAK SVOU VESNICI NAZÝVALI HEINRICHSDORF, COŽ ZNAMENÁ JINDŘICHOV. TENTO NÁZEV BYL LIDMI PŘIJAT PODLE JMÉNA KNÍŽETE JINDŘICHA Z DONÍNA, KTERÝ V DOBĚ ZALOŽENÍ VESNICE VLÁDL NA BLÍZKÉM HRADU GRABŠTEJNĚ, A KTERÝ DAL TAKÉ ROKU 1347 POSTAVIT STRÁŽNÝ HRAD RAJMOND. POSTUPEM ČASU SE NÁZEV VSI DOČKAL ŘADY RŮZNÝCH ZMĚN, V DOBOVÝCH LISTINÁCH JEJ TAK NALÉZÁME VE TVARECH JAKO NAPŘ. HEINERSDORF, HENNESDORF, HENRICI VILLA, POZDĚJI PAK KONEČNĚ WEYSSKIRCH A WEISSKIRCHEN. BÍLÝ KOSTEL NÁLEŽEL KE GRABŠTEJNSKÉMU PANSTVÍ PO ŠEST STOLETÍ, TEDY PRAKTICKY CELOU DOBU, CO PANSTVÍ EXISTOVALO.

PROSTOR BÝVALÉHO HŘBITOVA U KOSTELA SV. MIKULÁŠE

JAK JIŽ BYLO UVEDENO VÝŠE, PŮVODNÍ KOSTEL BYL ZALOŽEN NĚKDY KOLEM ROKU 1352. NA JEHO MÍSTĚ BYL V LETECH 1679 AŽ 1691 POSTAVEN RANĚ BAROKNÍ KOSTEL, S POZDĚJŠÍMI VĚTŠÍMI ÚPRAVAMI V LETECH 1749 AŽ 1754 A POTÉ V ROCE 1785, KDY BYL KOSTEL ROZŠÍŘEN O NOVÝ PRESBYTÁŘ.

CELÝ AREÁL TEDY TVOŘÍ BAROKNÍ KOSTEL SV. MIKULÁŠE, KTERÝ JE OBKLOPEN VOLNÝM PROSTOREM STARÉHO HŘBITOVA A OHRANIČEN KAMENNOU ZDÍ S KOVANÝMI BRANAMI A ZASTAVENÍMI KŘÍŽOVÉ CESTY. ZE SEVERU UZAVÍRÁ TENTO PROSTORNÝ AREÁL BUDOVA BAROKNÍ FARY.

ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY V OHRADNÍ ZDI BÝVALÉHO HŘBITOVA

ČTRNÁCT ZASTAVENÍ KŘÍŽOVÉ CESTY JSOU TEDY SOUČÁSTÍ OHRADNÍ ZDI A V OMÍTCE JSOU POUZE NAZNAČENA KVÁDROVÁNÍM, TEDY POVRCHOVOU ÚPRAVOU OMÍTKY NAPODOBUJÍCÍ ZDIVO Z KAMENNÝCH KVÁDRŮ, JINAK ZVANOU TAKÉ JAKO NEPRAVÁ BOSÁŽ. ZATÍMCO OHRADNÍ ZEĎ JE KRYTA CIHLAMI, JEDNOTLIVÁ ZASTAVENÍ NESOU PÍSKOVCOVÉ PLOCHÉ DESKY, KTERÉ PŘEDSTUPUJÍ PŘED PLOCHU ZDI A VYTVÁŘEJÍ JAKÝSI KŠILT. V KVÁDROVÝCH NIKÁCH JSOU UMÍSTĚNY RELIÉFNÍ TERAKOTOVÉ PAŠIJOVÉ VÝJEVY V HORNÍ ČÁSTI SEGMENTOVĚ ZAKONČENÉ. POCHÁZEJÍ Z PRVNÍ POLOVINY 19. STOLETÍ, A NEJPRAVDĚPODOBNĚJI BYLY DO KŘÍŽOVÉ CESTY OBJEDNÁNY V MEYEROVĚ UMĚLECKÉM ÚSTAVU V MNICHOVĚ, TAK, JAKO SE STALO NA VÍCE MÍSTECH V ČECHÁCH.

NAHOŘE A DOLE: PAŠIJOVÉ VÝJEVY JSOU VYROBENY Z TERAKOTY

O STAVBĚ KOSTELA VYPRÁVÍ TATO POVĚST: KDYŽ SE PÁNOVI Z DONÍNA NARODIL SYN, ROZHODL SE, ŽE DÁ POSTAVIT NA SVÉM PANSTVÍ NOVÝ KOSTEL. PŮVODNĚ MĚL STÁT NA VYVÝŠENINĚ POBLÍŽ DNEŠNÍ PANENSKÉ HŮRKY. CO ZEDNÍCI VE DNE POSTAVILI, V NOCI NĚKDO POBOŘIL. TO SE NĚKOLIKRÁT OPAKOVALO. KNÍŽE POCHOPIL, ŽE SI PEKELNÉ SÍLY NEPŘEJÍ, ABY NA ONOM MÍSTĚ KOSTEL STÁL. ROZHODL SE, ŽE NAJDE PRO STAVBU NOVÉ MÍSTO. SPOLEČNĚ S KNĚŽNOU PŘIJELI K ROZBOŘENÉ STAVBĚ A ZDE KNĚŽNA SŇALA Z KRKU HEDVÁBNÝ ŠÁTEK, VZALA JEJ ZA CÍP MEZI PRSTY A PUSTILA JEJ DO VĚTRU. „KAM MŮJ ŠÁTEČEK DOLETÍ, TAM BUDE STÁT NOVÝ KOSTEL“, ŘEKLA, ZATÍMCO LEHOUNKÝ ŠÁTEČEK BYL UNÁŠEN VĚTREM DÁL A DÁL. AŽ PO DLOUHÉ CHVÍLI SE ÝZACHYTIL NA TRNECH ŠÍPKOVÉHO KEŘE POBLÍŽ ŘEKY NISY. V TOM MÍSTĚ PAK PORUČIL KNÍŽE NECHAT POSTAVIT NOVÝ KOSTEL, JEHOŽ STAVBU JIŽ NIKDO NENIČIL. A TAK VZNIKL KOSTEL SV. MIKULÁŠE.